Valivá ložiska

Ložisko je součást technického zařízení, které umožňuje snížení tření, při vzájemném otáčivém nebo posuvném pohybu strojních dílů. Jeho historie se vyvíjí již od vynálezu kola.
Při otáčení hřídele v pouzdře je výsledkem tření. Valivá ložiska zabraňují tření rotačním pohybem valivých elementů. Výhody valivého tření byly známy už ve starém Egyptě. Egypťané používali dřevěné kůly k tomu, aby mohli dopravit balvany z lomů k místu, kde se stavěly různé stavby, např. pyramidy. V 15. století vynalezl Leonardo da Vinci první válečkové ložisko.
Na konci středověku technici znali výhody valivého tření, ale nebyli schopni prakticky využít jejich myšlenky, protože technika byla ještě nevyspělá. Na přelomu 18. a 19. století se používaly koule vyrobené z litiny a bronzu, které se valily ve speciálních žlabech. Tato technika se používala pro přemístění těžkých věcí na malé vzdálenosti. V roce 1820 bylo patentováno valivé ložisko pro jízdní kola a o 3 roky později byl založen v Evropě první závod na kuličková ložiska.
V dnešní době je valivé ložisko nezbytné ve strojním, automobilovém a jiném průmyslu. Existují stovky druhů valivých ložisek a jejich výroba se neustále zdokonaluje. Tím stoupá únosnost a životnost ložisek. Na celém světě se vyrábí více než půl milionu valivých ložisek denně. Byla už vyrobena valivá ložiska např. pro 120 000 ot /min (u vřetena brusky), ložisko s vnějším průměrem 1 mm (do kapesních hodinek) nebo radiální ložisko o průměru 2075 mm (pro soustruh).